blog

Plstění – krása ovčího rouna

26. 11. 2017, lada
IMG_20171126_140353 (2)

Nečekaně jsem se před pár dny seznámila s milou jemnou dámou, paní Janou Šilarovou. Nejen, že tato dáma má spolu se svým mužem za sebou více než dvacetiletou práci s provozováním chráněné dílny Ignis, ale s velkým citem předává dále své zkušenosti s plstěním ovčího rouna. Činí tak zcela přirozeně a mile. Kdo je pozorný, neunikne mu Jany pokora a respekt před přírodou a jejím řádem. Měla jsem možnost pracovat pod Janiným dohledem u ní doma v rodinném domku na okraji lesa, polí a luk kousek za Prahou. Už na zápraží dýchla útulnost. Přivítáním a příslibem pěkného dne byl nečekaný pohled kuchyňským oknem na zahradní ptačí krmítko, kde se činili strakapoud, brhlíci, rodinka hýlů a sýkorky. V kamnech zapraskal oheň, vzduchem se linula vůně čerstvé kávy a v konvici zašustily právě zalévané bylinky na čaj. Prožila jsem se svou skoro dospělou dcerou Hedou a ještě jednou milou ženou díky Janě Šilarové den plný pohody, tvoření a objevů pro mě nové techniky – plstění zamokra.

Práce s vlnou je podle slov Jany „nasloucháním“ tomuto materiálu, který k nám promlouvá díky haptickým zkušenostem, díky kráse své barevnosti jak v přírodní, tak v barvené formě, díky své vůni. Překvapilo mě, jak intenzivní je propojení mých rukou s rounem právě při vlastním mokrém hlazení, rolování, praní, ždímání. Neočekávala jsem tak velký duchovní podtext a zážitek.

Otevřel se mi nový obzor, nové možnosti práce s nádherným materiálem, který není vzdálen mému oblíbenému přírodnímu textilu. Naopak. Historie a kouzlo symbolů tradičních nomádských vzorů jsou další dvířka, která mi byla pootevřena.

Domů jsme si s Hedou odvážely naše první vlastnoruční papučky. Dosušíme a ještě dozdobíme…

Děkuju Janě Šilarové, Lindě a Hedě za krásný den

Lada

Jana Šilarová je také autorkou publikací o plstění vlny a skládání hvězd na okna, fotografuje, kreslí, maluje, ilustruje, vyučuje plstění v Iparos – Maďarském kulturním středisku v Praze

(c) 2017, LadaObchodní podmínky
web vyšil