blog

BORO a BODOKO / zápisky z cesty po Japonsku březen 2018

22. 05. 2018, lada
boro, bodoko

 

Tokyo – Asakusa – Amuse Museum (16. březen 2018)

Amuse museum, Tokyo

Amuse museum, Tokyo

 

Amuse museum,Tokyo

Amuse museum,Tokyo

Moje druhá cesta za tradičním textilem po Japonsku začala velmi slibně. Hned druhý den po přistání v Tokyu jsme navštívili Amuse Museum, které nabízí návštěvníkovi přenádhernou sbírku starého japonského textilu, tzv. BORO a BODOKO. Sbírka disponuje nejen mimořádnými a četnými exponáty, ale museum se postaralo i o velmi působivou instalaci – umístění, osvětlení, popisky, interaktivní možnosti dotýkat se některých exponátů, dokonce jsme měli možnost si některé kousky oděvu obléknout. Haptický osobní zážitek umocnil působivost muzea.

boro kimono si bylo možno vyzkoušet

boro kimono si bylo možno vyzkoušet

 

instalace Amuse museum

instalace Amuse museum

Co se pod názvem starý japonský textil tohoto typu skrývá? Jsou to textilní výrobky, které sloužily v běžném životě před mnoha desetiletími – ať už se jedná o oděvy – zejména pracovní, jako jsou kalhoty, pracovní kimona, spodní oděv pod kimono, rukavice, boty, nebo předměty na nošení úrody z polí, domácí textilie na přikrytí tatami nebo futonů, polštáře…

Můžu napsat, že jsme viděli látky opravdu potřísněné životem, a to do slova a do písmene. Tyto látky žijí dál a vypráví historii životů svých majitelů.

boro - struktura vrstvených látek

boro – struktura vrstvených látek

 

boro - oděv

boro – oděv

 

boro - struktury

boro – struktury

 

boro - struktury

boro – struktury

 

Boro - struktura

Boro – struktura

 

boro - struktury

boro – struktury

 

boro - detail

boro – detail

 

Boro - detail

Boro – detail

 

boro - oděv

boro – oděv

Strukturu tvoří nejen vrstvení různě silných látek, ale i roztřepení jednotlivě uvolněných nití v místě narušení a také drobné přední stehy, kterými je tkanina prošita, aby byla zpevněna a jednotlivé kousky recyklovaného textilu držely pohromadě. Tyto textilie totiž patřily těm nejchudším vrstvám obyvatel. Dokreslují představu současným lidem, jak žili jejich předci, jaké materiály používali a jakým způsobem je zpracovávali, jak se vyvíjely jednotlivé tradiční vzory… Od minulého století japonská vláda velmi pečlivě hlídá, aby se informace a fyzické předměty starých tradičních řemesel neztrácely v zapomnění či se neničily.

boro - kalhoty

boro – kalhoty

 

boro

boro

My dnes obdivujeme kompozici danou strukturou a barevností látek na těchto předmětech. V první chvíli si ani neuvědomujeme míru chudoby původních majitelů, jejich skromné životní podmínky. Nejdojemnější z celé expozice byly dětské oblečky – cáry hadrů umně přetvořené do podoby oblečení. V paměti mi utkvěly třeba dětské kalhoty – vlastně to byly jen dvě nohavice, které se v pase uvazovaly tkanicemi (prostě měly díru v místě mezi nožičkami, žádné plenky se tehdy jistě nepoužívaly), zřejmě patřily holčičce, protože byly v oblasti kolínek „ozdobeny“ červenými klůcky. Z oblečku ještě i po těch desetiletích je vidět, jak matka svoje dítě milovala a chtěla ho mít hezky oblečené… Odtud je pak už jen krůček k představě, jak to asi vypadalo, když se tyhle malé děti batolily v prašných nebo zablácených cestách před chudými chýšemi…

boro - dětské kalhotky

boro – dětské kalhotky

Zajímavý exponát, který jsem viděla poprvé, byly záplatované palcové rukavice, rozedrané těžkou prací na rýžovišti nebo při rybolovu. Nesmím zapomenout ani na hadrové boty s extra odšitým palcem, ve kterých člověk cítí každý dotek se zemí, se kterou je spjatý celý svůj život.

boro - rukavice

boro – rukavice

 

Boro - pracovní boty

Boro – pracovní boty

Zaujaly mě i ženské spodničky pod kimona (zakrývaly intimní partie těla, chránily kimono a musely svou majitelku taky zahřát) sešité z toho, co v domě zbylo poté, kdy už se vše potřebné ušilo. Mají jednoduchý obdélníkový tvar – jsou to vlastně takové zavinovací sukně, které se v pase uvazují tkalouny. Podle tohoto střihu se dnes v Japonsku šijí „trendy“ zavinovací sukně – jsou z přírodních materiálů a někdy jsou umně „popatchworkářsku“ sešívané (nebo jen zdobené) z vystřižených pravoúhlých tvarů barevných přírodních látek.

spodničky pod kimono

spodničky pod kimono

 

spodničky pod kimono

spodničky pod kimono

 

bodoko - dámské spodničky pod kimono

bodoko – dámské spodničky pod kimono

Sbírka starých kimon nabídla kusy pracovní i na běžné nošení. Pro zpevnění oděvu, aby dlouho vydržel a zahřál majitele, se využívaly všemožné i drobné kousíčky již rozpadlého nebo jinak nevyužitého starého textilu. Tyto kousky se vrstvily zejména v oblasti ramen, prsou, plecí a stehen – tedy na nejvíce namáhaných místech. Vrstvy se spojovaly speciálním prošitím (podobné přednímu stehu) nebarvenou bavlněnou nití – odtud dnes známé SASHIKO – japonské prošívání. Slavnostnější oděvy byly prošívané i ozdobně – ženy se inspirovaly přírodou a prošívaly rostlinné motivy – oblíbené byly květy tomelu, dále také geometrické zejména stupňové vzory.

boro - detail

boro – detail

 

Sashiko - stupňovitý vzor - květ tomelu

Sashiko – stupňovitý vzor – květ tomelu

 

boro - stupňový vzor

boro – stupňový vzor

 

květinový vzor - batik

květinový vzor – batik

Veškerá barevnost je velmi jednoduchá – látky jsou utkány z rostlinného lýka, bavlny a lnu, jsou obarvené indigem a prošívané nebarvenými nebělenými přírodními světlými nitěmi. Barevnost BORO textilu je tedy: indigová modř od odstínů modrozelených, modrošedých a temně modrých a vybledlých modří, to vše prošito bílými a ecry nitěmi. Sem tam se mihne kousek látky červené, tmavě zelené nebo černé. Některé látky byly při výrobě barveny a vzorovány – vzory jsou tedy bělavé, světle šedé – vše obklopené indigovou modří. Jiné látky byly utkány v pruhovaných variantách, ale vesměs ve stále stejné výše popsané barevnosti.

Zvláštní pozorost si zaslouží zdobení prošíváním s počítanou nití – tzv. KOGIN. Na první pohled vzory působí jako tkané. Avšak prošívačka využila hrubší strukturu utkané  látky a délku stehů v každé řadě odpočítala podle počtu nití. Je až nepochopitelné, kolik práce, umu, trpělivosti, výtvarného citu je v těchto látkách uloženo!

20180316_105737

 

kogin

kogin

A víte k čemu sloužilo staré vyspravované mnohovrstvé obří velikostně předimenzované kimono bez lidského měřítka? To byla vlastně postel, kde spala a zahřívala se celá rodinka – jako v doupěti. V rukávech spaly dětičky a v těle kimona rodiče!

spací kimono

spací kimono

BODOKO

Pojem BODOKO vysvětlím extra. Jedná se o plachty sešité z kusů starého oblečení. Jsou pestřejší než boro textil. Základ tvoří známá indigová barevnost. Ale používaly se i látky červené barvy, batikované, pruhované, kostkované i utkané technikou ikat.

Tyto plachty se používaly jako podložky – prostěradla na futony, a nebo se položily na tatami jako koberec. Mě okouzlila informace, že na těchto plachtách položených na zemi na tatami ženy rodily. Odtud je i odvozen název: BO = matka, DOKO = místo. Tento rituální zvyk byl velmi symbolický – plachty byly z oděvů předků a po narození se dítě hned prvním dotykem se svými předky potkalo, jako by předci novorozeňátko vítali na svět a chovali jej.

Bodoko - plachta

Bodoko – plachta

 

bodoko - plachta na tatami

bodoko – plachta na tatami

 

boro, bodoko

boro, bodoko

Starý japonský textil a dnešní doba

Boro i bodoko je v dnešní době v centru zájmu sběratelů historického textilu a jeho cena roste. Přesto se dají i v dnešním Japonsku najít místa, kde si můžete boro a bodoko prohlédnout, osahat nebo i koupit a nemusíte do muzea. Zaměřte se na tzv. galerie – tedy malé prodejny s antikovými textilními kusy – mě oslovila Galerie KEI, která se nachází v Kyotu. Sleduju její webové stránky a Instagram – majitelé velmi fundovaně prezentují starý textil, jeho historii, způsob výroby, použité materiály, původní využití… Galerii jsem navštívila i osobně a překvapilo mě, jak byla malinká, jak byl textil drahý…. Ale koupila jsem si tu alespoň kousek pravé staré ramie a dál jsem věrným internetovým návštěvníkem. Nejpříhodnějším místem, kde narazíte na staré látky, jsou bleší trhy, které jsou v Japonsku tradičně velmi oblíbené a rozšířené, najdete je i v prostorách chrámů. Co se starých látek týká, doporučuju zjistit si, kdy se takový trh pořádá v Yokohamě. Tady bylo příležitostí nejvíc, protože Yokohama je přístavní město. A bohužel, staré látky se odsud vyvážejí do světa – hlavně do Ameriky a (méně) do Evropy. Avšak v Yokomamě na bleším trhu jsem viděla nejvíc starých látek a ještě v původním stavu. Tedy nepraných a ani jinak ošetřených. Byla tu kimona, futony, závěsy, polštáře, fragmenty… prostě pravé BORO.

Yokohama - bleší trh

Yokohama – bleší trh

 

Yokohama - bleší trh

Yokohama – bleší trh

 

Yokohama - bleší trh

Yokohama – bleší trh

 

Yokohama - bleší trh

Yokohama – bleší trh

 

Yokohama - bleší trh

Yokohama – bleší trh

 

Yokohama - bleší trh

Yokohama – bleší trh

 

Yokohama - bleší trh

Yokohama – bleší trh

 

Yokohama - bleší trh

Yokohama – bleší trh

 

Galerie Kei Kyoto

Galerie Kei Kyoto

 

Galerie Kei Kyoto

Galerie Kei Kyoto

 

Galerie Kei Kyoto

Galerie Kei Kyoto

 

Galerie Kei Kyoto

Galerie Kei Kyoto

 

Galerie Kei Kyoto

Galerie Kei Kyoto

 

Proč je boro a bodoko dnes populární? Protože ve světě je znovu přítomen trend retro, etno…. Starý japonský textil se v Americe a částečně i v Evropě prodává v původní podobě (samozřejmě je již vyčištěn) a slouží jako ozdoba interiérů, nebo se používá do výroby nových předmětů – jak oděvů, tak bytového textilu. Starým japonským textilem se inspirují textilní výrobci a navrhují vizuálně obdobné předměty, ale z nových dnešních materiálů. A samozřejmě tento trend vstoupil i do oblasti ručních hobby prací. Velkou popularizátorkou sashika v Evropě je  např. paní Susane Briscoe. Dnes již běžně můžete navštěvovat kurzy sashika, zabývat se tzv. slow stitching….

A pro zájemce – podívejte se na mé workshopy – průběžně nabízím kurzy sashiko prošívání, šití v duchu boro. A vůbec – mou oblíbenou technikou je právě toto slow stitching, můžeme o něm říkat, že to je relaxační či meditační šití.

Děkuju, že jste navštívili mé stránky Lada

(c) 2018, LadaObchodní podmínky
web vyšil